Asi to znáte taky.
Jdu na výstavu nebo do divadla a vstupenku doma strčím do knížky nebo jen pohodím do knihovny. Někam ty malé papírové svědky strčím a oni dlouho tiše spí. Probudí je moje ruka šátralka, která něco zuřivě a nervózně hledá.
A pak je najednou horký letní den, jsem v Aeru a do baru v Casablance vstupuje nejkrásnější Ingrid Bergmanová.
Jsem v chladné gotické komnatě a zírám na křížovou klenbu.
Sedím u kamenné studny v klášterní zahradě a házím kamínky do vody. Žbluňk.
Nikdy jsem neměla vyrovnané komínky ve skříni, mám ráda spíš chaos, patrona zastrkávání. A možná je také strážcem POMALOSTI. Kdybych se POMALU a CHAOTICKY neprobírala knížkami a nehledala citát, který jsem měla v hlavě, nikdy bych nenašla drobné poklady, které dokážou překonat hranice času a vtáhnout mě do minulosti.