Jen lípa a já
Sedím v ambitu kláštera benediktýnek na Bílé Hoře. Je poslední červnový den, je večer a já čekám, až začne představení Divoký kosatec. Lípy omamně voní. V ten moment si uvědomím, že jsem letos nestihla natrhat… Číst dále »Jen lípa a já
Sedím v ambitu kláštera benediktýnek na Bílé Hoře. Je poslední červnový den, je večer a já čekám, až začne představení Divoký kosatec. Lípy omamně voní. V ten moment si uvědomím, že jsem letos nestihla natrhat… Číst dále »Jen lípa a já
Jakmile navážete vztah s přírodou, všechno se změní. Začnete pozorovat, co kde roste a nejen to. Vnímáte, jak čas mění podobu rostlin a také, jak tvaruje nás samé. Začátek května patří šeříku. Voňavým květům různých… Číst dále »Máj a šeřík
Místo ranní rozcvičky chodím sbírat ostružiny za město. Téhle zóně se říká Trojmezí a rozkládá se na rozhraní Chodova, Záběhlic a Hostivaře. Protahuju všechny svaly ve snaze utrhnout přezrálé plody na hradbě šlahounů, balancuju na… Číst dále »Co roste za humny?
Milí čtenáři, srdečně vás zvu na akci Městské knihovny Praha, která se uskuteční ve čtvrtek 1. července v (A)void Café (Náplavka, kobka č. 11). Tématem podvečerního setkání je POMALOST! Děkuji za pozvání Josefu Strakovi z… Číst dále »Pomalu na pražské Náplavce
Vyhledávejte ve městě staré orientační body jako náměstí, kostely, školy, hospody. V těchto budovách se odjakživa soustředil život.
Minulost venkovského statku do banlieue stále prosakuje. Občas vidím bažanta nebo zajíce, meze jsou plné šípkových keřů, podél cest stojí řady ovocných stromů.