Nikdy jsem se netajila tím, že nemám ráda lesklý obal Vánoc jako hru na advent, aniž bychom opravdu slavili příchod, nakupování a dávání nesmyslných dárků jen proto, že to dělají ostatní.
Několikrát jsem přes Vánoce pobývala v cizině. Cítila jsem se dobře daleko od všech očekávání. Je to pár let, co jsem se rozhodla neutíkat a zmírnit náraz Vánoc neboli vrcholného svátku konzumerismu, vlastním vnitřním postojem. Stojí mě to každý rok hodně síly, ale občas se mi dostane znamení, že to dělám správně.
Díky za mrazivé ráno na Štědrý den, za souhvězdí Orion, které jsem viděla uprostřed jasné vánoční noci, nebo za moudrost skrytou v knihách. A tak o Vánocích chodím hodně ven, čtu básně a romány a úplně vzadu, v mém vědomí, někde na jeho okraji, cítím jistotu, že je to správně.