Jakmile navážete vztah s přírodou, všechno se změní. Začnete pozorovat, co kde roste a nejen to. Vnímáte, jak čas mění podobu rostlin a také, jak tvaruje nás samé.
Začátek května patří šeříku. Voňavým květům různých odstínů. Už jenom barvy květenství v sobě mají něco, co leží na hranici zázraku. Panensky bílé drobné kvítky vedle mohutných fuchsiových trsů, do toho zdánlivě obyčený vzdálený příbuzný se světle fialkovými šišticemi, keře všech barev se choulí jeden vedle druhého s pokorou a bez pýchy. Působí neokázale a přitom představují zdroj obrovského potěšení. Zvlášť ve velkém rychlém městě, kudy proudí životy statisíců lidí. Šeříky dělají město přitažlivým. Už letmý pohled na ně dokáže denní trysk zpomalit.
Čas krásy šeříkových květů je odměřený. Koncem května přestanou bujet, zestárnou a zreznou. Rezavé konce dlouhých lat připomínají tu nejobyčejnější korozi na kovových kostrách velkých strojů. Příroda svými cykly naznačuje, a to neúprosně, že všechno má svůj začátek a konec.