Jen lípa a já
Sedím v ambitu kláštera benediktýnek na Bílé Hoře. Je poslední červnový den, je večer a já čekám, až začne představení Divoký kosatec. Lípy omamně voní. V ten moment si uvědomím, že jsem letos nestihla natrhat… Číst dále »Jen lípa a já
domov
obraz naší duše
Mezi slunovratem a svatým Janem
Když sbírám, připadám si jako poustevník. Po nikom nic nechci, nořím se do krajiny a hledám lék nebo potravu. Mizím z kontroly, kašlu na všechno. Netuším, kde mám telefon – možná začínám ztrácet paměť. Kdo… Číst dále »Mezi slunovratem a svatým Janem
Pivoňky
Pivoňky jsou začátkem června ve středu událostí, všechno se točí kolem nich. Zjara jsem míjela karmazínové pařáty trčící z půdy. A pak, v jeden jarní podvečer, začnou stonky, které mezitím potemněly, zezelenaly, vyhánět květ. Ten… Číst dále »Pivoňky
Paběrkovat je slow
Všímáte si, že je sklizeno? Na polích přesto zůstala spousta plodin. Neforemných, příliš velkých nebo malých, poškozených zemědělskou technikou, takových, jaké žádný supermarket nechce, protože nesplňují kritéria krásy. Ráda nosím z výletů něco domů. Vzpomínku… Číst dále »Paběrkovat je slow
Co roste za humny?
Místo ranní rozcvičky chodím sbírat ostružiny za město. Téhle zóně se říká Trojmezí a rozkládá se na rozhraní Chodova, Záběhlic a Hostivaře. Protahuju všechny svaly ve snaze utrhnout přezrálé plody na hradbě šlahounů, balancuju na… Číst dále »Co roste za humny?
Jak zpomalit pod meruňkou
Tahle meruňka, která roste na pražských Vinohradech, je stejně stará jako já a jako moje přítelkyně, spolužačka ze školy, která bydlí v domě nedaleko vily bratří Čapků. Pod korunou 46letého stromu se odpoledne, zhruba v… Číst dále »Jak zpomalit pod meruňkou
Pěstujte cokoliv
Jedna z nejprostších věcí, která člověku přinese hodně radosti. Pozorovat, jak to roste! Na jaře zaseju semínka, s láskou je zalévám a každý den s nimi prohodím pár slov. Rostlinky nabývají na síle a předhánějí… Číst dále »Pěstujte cokoliv
Zastrčené vzpomínky
Asi to znáte taky.Jdu na výstavu nebo do divadla a vstupenku doma strčím do knížky nebo jen pohodím do knihovny. Někam ty malé papírové svědky strčím a oni dlouho tiše spí. Probudí je moje ruka… Číst dále »Zastrčené vzpomínky
Jaro plné fialek
Nebudu si jich všímat a nechám je růst, říkala jsem si koncem března, když jsem zahlédla první fialky. Duben byl nezvykle chladný, jaro se prodloužilo a fialky rostly po dobu tří týdnů úplně všude. Z… Číst dále »Jaro plné fialek
Pomalé višně
Některé události vás prostě donutí zpomalit a všechno hodit za hlavu. Třeba, když dostanete košík ovoce. Vypeckovat skoro černé bobule plné šťávy a uvařit marmeládu mi najednou připadá jako ta nejdůležitější věc na světě. Začátkem… Číst dále »Pomalé višně