Asi to znáte. V dětství si zamilujeme určitá jídla. V pubertě je začneme nenávidět. S osamostatňováním a rebelií přichází nutkavá touha ochutnat něco nového! A tak svíčkovou vystřídají krevety. Jak se chutě vyvíjejí dál?
U mě se touha po rafinovaných chutích vytrácí. Postřehla jsem, že změna přišla ruku v ruce s dalšími signály. Například nenávidím nákupy. Když už se do obchodního centra vypravím, vydržím tam maximálně půl hodiny. Místo abych nakupovala oblečení v mezinárodních řetězcích, zajdu radši do second handu na Smíchově. A taky se nemůžu dočkat, až v sobotu vyrazím na bleší trhy.
V potravinách mě přitahují úplně obyčejné suroviny jako hrách, brambory nebo mrkev. Vůbec mi nevadí, že mě jejich úprava při vaření zpomalí. Vyhýbám se polotovarům a směsím, které slibují snadnou přípravu a výsledek do 15 minut. Úplný odpor ve mě vzbuzují hotové výrobky, například vlašský salát v plastové krabičce.
Začala jsem najednou vidět skrz obaly.
Pomalu se začínám ve svých chutích vracet do dětství. Pocházím z Vysočiny, ponurého kraje proslulého pěstováním brambor, a tak zákonitě musela přijít doba bramborová. A mým nejoblíbenějším jídlem se staly obyčejné bramborové placky nebo škubánky s mákem. Těším se na další průzkum svých chutí. Zatím vůbec netuším, jaká éra mě čeká.
